Víkend s Cane Corso 2006

15-16-17. září 2006 se konal na Máchově jezeře Víkend s CC. Moc jsme se těšili. Celá rodina. Naše holky se nemohly dočkat, když slyšely, kdo tam všechno bude ze známých. Termín se blížil. V úterý onemocněla naše malá Jája angínou a dostala antibiotika. V pátek byl ve znamení příprav a shánění moravských dobrot, na které se už většina účastníků víkendu těšila. V sobotu ráno 16.9. jsme vyrazili brzy. V sestavě 3 děti 2 dospělí a Sára. Zbytek smečky jsme nechali doma na hlídání babičce, protože už tak to bylo na hranici možností. Usoudili jsme, že do našeho kombíku se všichni na ten víkend nenaskládáme a tak jsme si půjčili dodávku, Renault Trafic. Mimochodem, velmi se osvědčil. I tak nám dveře téměř nešly zavřít, ale odvezli jsme vše. A hlavně už jeďme!!!

Bydlíme kousek od Kyjova, takže k Máchovu jezeru je to docela daleko. Sotva jsme ujeli 30 km, začala naše prostřední dcera Terezka (6,5r.), bez varování, zvracet. Oblila malou Jáju, auto a manželovo oblečení na víkend, kterým byla přikrytá. Prostě super. Takže jsem začali utírat, převlékat. Druhá dávka přišla v Brně. Poučeni jsme dali Terezce igelitový pytlík a já jsem jí názorně vysvětlila, jak se používá v případě další nevolnosti. Nějakou dobu byl klid a všechny nás to uklidnilo, že už Terezka nebude pokračovat. Ale chyba. Při prudším zabrzdění v Mladé Boleslavi se Terezka opět ozvala. Jenže mezitím jí někam spadl její blicí sáček. Co vám budu popisovat, všichni (kromě řidiče) začali rychléééé hledat sáček. Stihli jsme to včas. Za chvíli jsem přijeli do kempu Bílý kámen, kde už nás ostatní očekávali. Tímto naše zdravotní problémy úplně skončily. Holky byly naráz zdravé. Bodejť, zájem ze strany rodičů byl značně oslaben, protože od vystoupení z auta jsme si povídali se spoustou známých a přátel. Neviděli jsme se většinou dlouho. Ještě, že existují e- maily a skype. Přijely také naše odchovy, se všema jsme se chtěli přivítat. Holky se hned včlenily do volně pobíhající smečky dětí a psů. Nikdo nechtěl pít, čurat. Ve všem byly najednou samostatné.

Za chvíli začal závod pro naše caníky. Byla to velká legrace. Sára přeskočila překážku a to mě úplně vyvedla z míry.Čekala jsem, že skákat budu já a Sára ladně obejde bokem. Asi jí to bylo hloupé, když viděla ostatní „vychované“ CC. Ovšem do tunelu se mě ji dostat nepodařilo. Naopak agiliťácký slalom jsme díky 3 plátkům uzeného bůčku v mé ruce zvládly předpisově! Další disciplina, odvolání od klece s králíčkama proběhlo vcelku hladce. Sára šla sice až na třetí zavolání, přece jen, divoká zvěř je lákadlo. Následovala Sářina „zlatá disciplína“ a to chycení hozeného kousku buřta. Tady máme 100% úspěšnost! Doma nevědomky trénujem večer u televize s křupkami, s tyčinkami. Sára hozenou dobrůtku chytí vždy, třeba ve výskoku. Asi podle hesla, dobrá corsa pro křupku i kotrmelec udělá. Pravým opakem je náš Griko, který žil 3 roky v kotci a v této disciplíně ho nikdo netrénoval. Běžně mu přistane hozené kolečko salámu na hlavě. Další disciplína, odložení psa a odlákávání záškodnickým člověkem s buřtem v ruce. Zde opět Sára nezklamala a pro špekáček si vstala.

Následovaly dvě,opravdu hodně hnusné, zkoušky páníčkových nervů. První bylo hození aportu mezi množství piškotů a buřtů, rozmístěných asi na 2 metrech čtverečních. Všichni pesani předvedli, že rozházené dobrůtky jsou jim milejší. Hlavně, když okolí tak hlasitě fandilo a páníčci se vůbec nezlobili. Takže přinesených aportů bylo opravdu málo. Další disciplína byla hod buřta a vydání povelu „aport“. Všichni caníci pro tento voňavý aporteček ochotně běželi. I takoví, kteří slovo aport slyšeli poprvé v životě. Následovalo prosebné volání majitelů pejsků, aby přiběhli aspoň s kouskem buřta. Ten mnohdy lovili až v jícnu svého psa, jen aby ukázali, že nějaký aport přinesl. Nálada byla výborná! Všichni psi se chovali stejně. Nebyl rozdíl mezi vycvičenými caníky a rodinnými mazlíčky. V těchto disciplínách obstáli všichni stejně.

Po krátké přestávce následoval psí karneval. Já bych řekla, že je to ukázka toho, co si cane corso se sebou nechá dělat. Caníci byli navlečení do nejrůznějších modelů. Naše Sára šla za Blondýnu, protože vzhledem k nejistému zdravotnímu stavu dětí, jsme mysleli, že se karnevalu nezúčastníme. Takže vše bylo chystáno až na místě „horkou jehlou“. V tašce jsme vezli paruku, závoj, korunky, stříbrné paniččino tričko, nezbytnou kabelku a šperky. Ale byli zde i tací, kteří absolvovali v týdnu 2 zkoušky kostýmu u švadleny. Byla to Valentýna a Beroan od manželů Kocifajových. Řekněte, který velký pes by zvládl zkoušku šatů harémové tanečnice přímo u švadleny. Naše holky zvládly ukořistit několik masek, ve kterých potom pobíhaly až do noci. Následovalo velké focení masek, krátký rozchod a už se na grilu chystalo spoustu dobrot. Takže se konečně najedli i páníčci, nejen naši psi při závodu. Posezení při grilu bylo velmi veselé. Páníček od Ebiny vytáhl kytaru a hrál jen samé velké pecky!!! Bylo to super. Myslím, že zpívali i tací, kteří to normálně nedělají. Od grilu jsme se rozešli kolen čtvrté hodiny ranní.

V neděli po probuzení přišla řada na obrany. Tady se rázem ti mírní caníci, kteří si včera při karnevalu na sebe nechali natáhnout cokoliv měnili v běsnící psy. Pro štěňátka tady bylo hodně rad jak začít s výchovou . Kolem poledne jsme museli bohužel odjet.

Chtěla bych poděkovat všem organizátorům za bezchybně zvládnutou akci. To zde ještě probíhalo uchovnění mladých zvířat. Možná víte, že v našem klubu došlo v létě k úplné výměně celého výboru. Výbor v novém složení zabezpečoval takovou akci poprvé a o to větší jim patří uznání!! Nálada byla opravdu výjimečná. Bylo cítit nadšení ze všech zúčastněných. Každý se snažil nějak pomoci. Už teď se opravdu moc těšíme na další caníkovskou akci. Rozjížděli jsme se se slovy, že příště se musíme sejít na dél!!!

Jarka