Cesta do Itálie

Jednou mě napsala paní Bajerová, jestli bych nechtěla jet se Sárou na klubovou výstavu Raduno do Itálie. Já jsem samozřejmě byla pro, ale celé to bylo ještě velice složité. Největší problém bylo hlídání našich malých dětí. Ale na výstavu jsem se přihlásila s tím, že se pokusím to „nějak“ zařídit.

Pár dní před odjezdem se začala Sára hárat. Myslela jsem, že tímto cesta definitivně padla, protože by nemohla jet v autě se psama. Ale prý to nevadí a tak jsme se začaly chystat. Na výstavu i na krytí.
Na cestu měla jet Sandra Schmidt – chovatelka cane corso z Německa, paní Bajerová a já. Pár hodin před odjezdem p. Bajerová definitivně oznámila, že nejede. Takže pojedu jen já se Sandrou. Sandra umí německy, anglicky a italsky ale já pouze  česky (rusky)!! Takže veselý začátek.
Sára dostala před odjezdem vakcínu proti Herpes viru. Bála jsem se nákazy.

Nakonec jsem přes všechny počáteční komplikace a překážky přece jenom seděla se Sandrou v autě a vyrazily jsme na cestu.
Cesta byla dlouhá a únavná. Po 12 hodinách jsme dorazily k paní Flóře Fahler, chovatelce CC a francouzských buldočků (chov. St. Dei Silvanbul) na břehu Lago di Garda. Další den byl „volný“, jely jsme na druhou stranu Itálie do Riminni a Ancony, kde Sandra navštívila některé chov. CC. Mile nás přivítali a pohostili. Předvedli nám své psy i štěňata, ale určitě bych si nic neodnesla. Na cestu jsme dostali krabici zákusků a vydaly se hledat místo u moře, kde se vykoupáme. Voda byla úžasně teplá. Dovezla jsem dětem pytlík škebliček.
V neděli ráno odjezd do Raduna. Výstava se konala v nádherném prostředí subtropické zahrady, palmy, jezírka, vodopády a nádherný anglický trávník. Kolem vysoké hory. Postupně se začali sjíždět psi. Sára budila velkou pozornost. Byl to asi 1. nekupírovaný cane corso na italské klubovce.

Sluníčko začalo pořádně pálit. Bylo 40 st.C. Psy jsme chodily polévat vodou, aby nezkolabovali.
Sára nastoupila ve třídě šampiónů a dostala známku Excellent 2 (výborná 2), kokardu jako velký vítěz a pytel granulí. No, to víte, že jsem byla šťastná. Sáru předváděla Sandra a musím říct, že jí běhala ukázkově a stála jako figurka (v tom horku!). Jinak úroveň všech ostatních předvedených zvířat byla opravdu vysoká. Přesto padaly hojně i známky VD. Pan rozhodčí popisoval psy velice pečlivě a věnoval  jim opravdu pozornost. Ne jako v Tullnu, kde to připomínalo spíše diskusní kroužek kolem kterého pobíhali psi. Já jsem se pořádně spálila. Sandra dosáhla velikého úspěchu s Jasonem, který vyhrál třídu otevřenou (kde porazil Demona-syna Bayrona i Fauna –syna Yuraka) a na závěr porazil i vítěze třídy pracovní!! Takže ještě jednou veliká gratulace!

Další den večer byla v plánu první návštěva Archimeda. Přes velké komunikační problémy s majitelem jsme se nakonec dostaly až k Archimedovi . Krytí se ale bohužel neuskutečnilo. Sáře se nelíbil. Ale panu Danilu Giorgiovi se velice líbila Sára (posuzuje cane corso v celé Evropě). Komunikovali jsme pomocí jeho ruské přítelkyně (takže nakonec jsem využila i svou ruštinu cha, cha). Řekl mě, že Sára je velice kvalitní fena a uspěla by ve všech zemích. Nechal si donést foťák  a udělal si asi 5 fotek. Odjely jsme.

V úterý jsme vzaly knihu o cane corso a vybíraly, kam pojedeme. Nakonec jsme se rozhodly pro chovnou st. Dell Giardino dell Ombre. Věděly jsme, že mají legendární fenu Iris(dceru Bayrona ) a jejího syna Aronna (Gamon della Porta Dipinta HD-A x Iris) Všechno bylo domluveno. Vyrazily jsme na cestu. Viděly jsme Aronna, Iris, Savanu. Paní chovatelka Sylvia Cattani nám řekla, že má ještě jednoho pěkného mladého pejska na „privátě“. Tak jsme jely další hodinu a uviděly krásného, svalnatého psa CAIO DELL GIARDINO DELL OMBRE. Obě jsme byly okamžitě rozhodnuté, to bude on!

Majitelé nás pohostili a ukázali veškeré  dokumenty. Ó a pesan je dokonce HD-A a ED-O(lokty) ! A pak nám dokonce ukázali fotokopie RTG snímků (což nikdo v Itálii nedělá, na to jsem byla připravovaná, že snímky nám nikdo neukáže!) A nám se Sandrou „spadla čelist“. To byly tak krásné rentgeny a „úplně čisté, ale úplně!! O to větší váhu to pro mě má, protože pejsek je pracovně vedený (cvičák-velmi aktivně) a jako rodinný pes absolvuje všechny dovolené a výlety – v zimě hory, v létě hory – turistika. Do domu jim vedlo asi 10 schodů a Caio se volně pohyboval v domě i po zahradě. Takže žádné omezení pohybu, žádný kotec a přesto tak krásné RTG snímky!!!  A navíc naší Sáře se moooc líbil. Chvíli spolu jen tak špásovali a pacičkovali se, lítali po celé zahradě, vypili společně asi 2 kýble vody a pak se začali snažit o potomstvo. Oba začátečníci. Caio kryl poprvé (22 měsíců) a já jsem moc ráda. Bála jsem se možné nákazy Sáry, což není v Itálii žádná vzácnost. Po chvíli se to naprosto bez pomici podařilo. Majitelé nás pozvali do domu (klimatizovaného – to byla paráda) na kávu a na pokec. V obyváku u televize jsem si všimla takového zvláštního ožužlaného gaučo-křesla. Druhý den jsem se dozvěděla, že je to Caiovo. Pán nám vypálil cele CD Caiových fotek. Bohužel většinou nepoužitelných, rodinných, jako Caio 2 měsíce v košíčku, 3 měsíce v košíčku, s čepicí, ve sněhu a tak Poté nás šli autem vyvést až na dálnici.

Druhý den jsme jeli na repete. Sára dokonce sama skočila do kufru auta. Bylo 44 st.C. Po dvou hodinách cesty jsem byla blízko kolapsu a přesvědčená, že dnes z toho nic nebude. Paní nás čekala na sjezdu z dálnice, abychom zbytečně nebloudily. Sandra to komentovala – servis all-inclusive. Sáru jsme vypustily na zahrádku za Caiem a než jsem vypila sklenici vody, bylo hotovo. Oba se na sebe hrozně těšili. Šli jsme opět na kafčo a nedalo nám to vyžádat si zase na podívání fotokopie RTG. Dívaly jsme se na ně jako na „svatý obrázek“
Málem bych zapomněla, přesto, že je Caio tak mladý a je to privátní pes, má za sebou už své výstavní úspěchy. Opsala jsem si jen ty největší:
MVP Miláno tř. ml.  Výborný 1  Vandoni
KV Raduno   tř. prac. Výborný 2    Dr. Bezzechi
Reggio ESP   tř. prac.  Výborný 1 Fura

Po cestě zpět k Floře jsme se zastavily v malé výrobně Parmezánu. Koupila jsem 2 kg, ale měla jsem vzít celé kolo (jak mě řekl můj muž). Ještě taková zajímavost, ten Parmezán byl 22 měs. Starý, stejně jako Caio.
Takže jsem si užila 7 dní mezi caníkama, 7 dní s fantastickou italskou kuchyní u Flory, která nám vyvařovala samé speciality. Řízečky z domova konzumovala Sára.. Poslední den Flora udělala smaženého mečouna (ryba s mečem na nose). Prý se loví mezi Sicílii a Kalábrii. Chutnal naprosto skvěle. Ještě jednou bych jí chtěla poděkovat.