Víkend s Cane Corso 2007

Tak chci vám říct, jaký byl ten první Víkend s CC na Moravě, v Pasohlávkách.
Byl krásný, slunečný, veselý, kamarádský, poučný, super, bezvadný, prostě boží! Tak a teď už to všechno víte a co mám dál psát. :-)))))))

No, první den "víkendu" byl pátek a jako vždycky, bylo to hooodně hektické. Počasí se konečně umoudřilo, ale kdo mu má taky věřit. Takže když jsem balila 4členou rodinu, vypadalo to, jako minimálně, na týden do hor i k moři. Na místo jsme se dostali, přes velmi optimistické prognozy, až kolem páté hodiny odpolední. Bylo krásně slunečno a nám přidělený bungalov vysoce předčil naše očekávání. Byla tam kuchyňka, koupelna i záchod + 2 postele a v  patře  další 2 postele a prostorná terasa. Naše holky byly nadšené, okamžitě si zabydlely horní patro. Jen jsme hodili dovnitř tašky a igelitky a peřiny a jídlo, hned jsme se šli přivítat. Některé skupinky šly na obchůzku kolem menší laguny a páníčci to jistili na sluníčku před bungalovy. Degustovali dovezené značky piva. Vítání bylo velké, neviděli jsme se asi 14 dní (od poslední soukromé CC akce u Matějovců u Plzně). Ostatní se postupně sjížděli a ubytovávali. Sraz byl v místní hospodě (restauraci). Po lehké večeři začaly bouchat špunty na uvítanou, pivo, burčák a fakt super kytara Romana od Ebi a Chelsie. Jeho repertoár už známe a jsou to fakt klasické pecky. Kolem 2. hodiny jsme se rozešli s tím, že nás čeká náročný den - psí závod, karneval a tak.

No ráno je to těžké a věřte, že kdybych neměla tu zodpovědnost za venčení Sáry, asi bych spala dál. Na snídani se před našimi bungalovy srazily stoly a podávalo se samozřejmě kafíčko (pro závislé), čaj , buchtičky paniček majitelek caníčků, dortíčky, pizza, uzená bokovina z Milotic, která je už vyhlášená, protože při ní naše Sára podává výkony mnohdy lepší, než psi pyšnící se řadou zkoušek. Takže po pohodičkové snídani přišlo vybalování stanu a vytyčení kruhu na závod. Nanečisto proběhl dráhu Jarda se šampionkou práce Valentinkou. Caníci jsou prostě molossi, nikdy neplní příkazy tak jako ovčák, mají svůj rozum svou hrdost a hlavně svého páníčka!! Prostě, co vám mám říkat, závod byl super a já, jako naprostý laik ve  výcviku, a Sára jsme absolvovaly trať bez vodítka!!, ale s plátkem uzené bkoviny v ruce. Ale život jsme si prodloužili o hooodně, protože jsme se fakt nasmáli, všichni. Královská disciplina bylo plazení, kde  bych to popsala asi tak, když se nechce plazit váš caník, musíte na zem a odplazit to za něho a on z toho má strašnou radost, protože panička se asi zbláznila, proč se tu ve smíchu válí po zemi?? Tak ji aspoň pošlapu! Takto absolvovali plazení téměř všichni. Jen Baggio na povel lehni, zaujal polohu noční a natvrdo spící, na boku. Následoval oběd a krátký odpočinek. Po něm přišly holky záchranářky z Brna. Jejich vyprávění bylo opravdu zajímavé a poučné. Myslím, že spousta lidí pochopilo, kolik je práce za vychovaným psem a o kolik víc je jí za takto vycvičeným psem. Byly to krásně strávené 2 hodinky. Po krátké přestávce následoval karneval. A protože cane corso jsou středem pozornosti kam jen přijdou a to i jednotlivě, tak takovou grupu velkých psů neustále někdo okukoval. Ovšem při karnevalu se lidé dívali z teras bungalovů a fotili a natáčeli. To prostě nečekali, jak se z těch "krvelačnách bestií" naráz stanou  -holky z naší školky, lehké holky z E 55, fotbalisti, čertíci, skřítci. Ale kdo CC zná, už se nediví. Ti naši psi jsou úúúúžasní, oni všechno snesou, to paníčkovo a paničky bláznění, to šití kostýmů u švadleny, ty nekonešné zkoušky, kdy švadlena bere míru, aby ta minisukně byla akorát.  Bylo to úžasné a nedá se o tom psát. Sobotní večer byl ve znamení chystání stolů a grilu. Všude bylo plno jídla. Všemu dominovala 10kg šunková kýta, super naložené krkovice na gril, za které patří dík Bobovi a jeho ženě Ivetě (mají od nás Baggia), opět nějaké sladkosti, veliká, ale veliká salátová mísa s výběrem dresingů, uzená bokovina z Milotic, která provázela celý víkend a bez které už se neobejde žádná CC akce, výborné tvarůžky přímo z Olomouce, domácí meruňkovica a slivovica. Prostě, my jsme se nenajedli, my jsme byli přežraní. Kecali jsme dlouho do noci a pokračovali ještě na chatce se šampíčkem.

Ale ty rána, ty jsou těžká. Takže se upustilo od plánovaných stop. Souběžně probíhaly obrany, pro lidi, kteří to chtěli zkusit a ukázka výstavního předvedení. Následovaly soukromé výchovné lekce pro mladé CC, povídání, setkávání. V průběhu celého víkendu lidi přijížděli a odjižděli. Naprosto znavení jsme se dostali na pozdní oběd do Pasohlávek. Po něm většina odjela na výlety. Do Horních Věstonic, nebo na hřebenovou tůru po Pálavě. My jsme museli balit, protože víkend končil, děti šly do školy a můj muž do práce. Naráz mně bylo hrozně smutno. Ten plac před bungalovy byl prázdný. Sluníčko ještě krásně hřálo, voda se leska, labutě v klidu plavaly, ale už to nebylo ono. Tu úžasnou atmosféru tam dělali ti lidi a jejich pesani.  Co naplat, sbalili jsme všechny tašky, kabele, děti a odjeli domů. Po cetě jsme si uvědomili, co všechno jsme v naší chatce nechali. Hurááááááááááááááááááááááááááááá!!!!!! Bylo nutné, abych se tam ještě v pondělí ráno (poté, co odvedu děti do školy a školky) vrátila. Asi se to nedá popsat, ale byla jsem velice ráda, fakt jsem se neskutečně těšila, že některé lidi ještě znovu uvidím! Přijela jsem a teprve vstávali. Takže opět proběhla pohodičková snídaně před bungalovy, ve slunci, s půllitrovým kafíčkem, půllitrovým jogurtem, banánem a broskví. Po tom masovém víkendu už jsem měla ovocný a jogurtový absťák. Bylo 12 hodin a nikdo nechtěl říct, že už musí jet. že už musíme končit. Ale nedá se nic dělat. Já jsem musela pro Jáju do školky a ostatní vyjížděli na výlet do Lednice. Jižní Morava je krásná a já jsem ráda, že se sem podařilo lidi  dostat a že se jim tu tak líbilo. Pro mě to byl nejlepší "víkend s CC" a podle ohlasů, nejen pro mě. Když jsme jeli v koloně na Mikulov a já jsem odbočovala, auta troubila, blikala, já jsem mávala blikala. Nevím co si myslela Oktávka, která se mezi nás náhodně připletla, ale pro mě to byl ten nejsilněji prožitý víkend s CC. Opravdu se o tom těžko píše, lepší je být tam s námi!

Jarka s rodinou